Akcie je cenný papír vydaný akciovou společností. Společnost rozdělí svůj základní kapitál na určité množství akcií a ty poté emituje. Investor, který akcii nakoupí, se stává akcionářem a tím pádem i částečným majitelem společnosti. Držba akcie akcionáři přináší právo na podíl na zisku (dividendu) a obvykle i hlasovací právo. Může se tedy podílet na řízení společnosti, účastnit se valných hromad a hlasovat na nich.

S akciemi se obchoduje převážně na burzách, může ale docházet i k soukromým prodejům. Akciová složka je součástí většiny investičních portfolií, samotné zastoupení pak záleží na investičním horizontu a ochotě riskovat. Dlouhodobě přináší akcie vyšší výnosy než bezpečnější formy aktiv (dluhopisy, hotovost...), zároveň jejich cena ale také více kolísá (= vyšší volatilita).

Obecně lze říci, že existují dva hlavní typy akcií – kmenové a prioritní. Častějším případem jsou kmenové akcie, které dávají akcionářům právo na dividendu a hlasování na valných hromadách. V případě prioritních akcií se naopak akcionář mnohdy vzdává hlasovacího práva, obvykle za výměnou za přednostní a často vyšší dividendu. Společnost tím získá možnost navýšit svůj kapitál a zároveň si udrží svůj vliv. Více si můžete přečíst zde.

Akcionář je každý, kdo vlastní alespoň jednu akcii dané společnosti. Ve své podstatě jsou akcionáři spoluvlastníci firmy, v jejichž zájmu je úspěch podniku. Náleží jim proto odměna v podobě zvyšující se hodnoty akcií, případně získávají část zisku ve formě dividend. Naopak ve chvíli, kdy se společnosti nedaří, může hodnota akcií klesat a akcionář tak peníze ztrácí.

Aktiva a pasiva tvoří primárně účetní rozvahu společnosti, přeneseně se ale s aktivy a pasivy pracuje i u nepodnikajících osob. Aktiva představují majetek, který jednotlivci přináší určitý výnos. Kromě akcií a dluhopisů jde třeba o nemovitosti nebo umělecké předměty. Jednotlivá aktiva se liší svou likviditou (rychlost přeměny na hotovost), rizikem a také výnosem. Pasiva u nepodnikajících osob naopak představují majetek, který s sebou nese dodatečné náklady (např. automobil k soukromým účelům).

Akumulační (reinvestiční) ETF zadržuje inkasované dividendy a investuje do podkladových akcií dle rozložení indexu, který sleduje. V podstatě jde o podobný proces, jako kdyby investor sám reinvestoval vyplacené dividendy. Výhodou je, že koncovému investorovi nejsou připisovány, nevzniká tudíž příjem, který by bylo potřeba uvést do daňového přiznání. Jediný příjem investorovi vznikne v případě prodeje takového ETF – pokud je však ETF drženo od svého nákupu minimálně 3 roky, je zisk od zdanění osvobozen.

Alokace v investování řeší otázku rozdělení aktiv v portfoliu se snahou vyvážit riziko a výnos podle individuálních cílů, investičního horizontu a tolerance k riziku. V nejjednodušší podobě skládá investor portfolio ze 3 druhů aktiv – akcií, dluhopisů a hotovosti. Všechny tři třídy aktiv nesou odlišné riziko a výnos a v průběhu času podléhají odlišnému vývoji. Alokací mezi tyto třídy aktiv může investor ovlivnit přepokládaný výnos a kolísání jeho investic. Obecně je doporučován vyšší podíl akciové složky s delším časovým horizontem a vyšší tolerancí k riziku.

Taková investice, která nespadá do klasických investičních kategorií (akcie, dluhopisy, hotovost). Výhodou je, že se jejich hodnota často nepohybuje ve stejném směru jako finanční trhy a nabízí tak zajímavou příležitost diverzifikace. Samotné pojetí alternativních investic je relativně široké a je možné do nich řadit vše od komodit, finančních derivátů a nemovitostí až po sběratelské předměty a kryptoměny.

Anualizovaný výnos je počítán jako geometrický průměr částky, kterou investice vydělala každý rok za dané časové období. Díky tomu je možné očistit výnos od vlivu složeného úročení a jednoduše porovnávat investiční příležitosti mezi sebou.

Jak v praxi anualizovaný výnos funguje? Představte si, že se vaše investice zhodnotila během 4 let z 50 000 Kč na 75 000 Kč. Váš zisk tak činí 25 000 Kč neboli 50 %. Na první pohled by se nabízelo tvrdit, že se investice zhodnotila o 12,5 % ročně (50/4), jenže tím byste zanedbali vliv složeného úročení. Ostatně, zkuste 12,5% zhodnocení využít zpětně pro výpočet. Po roce by z 50 000 Kč bylo 56 250 Kč (50 000*1, 125), další rok 62 578 Kč a po 4 letech více než 79 200 Kč.

Jak se tedy k anualizovanému výnosu dostat? Podíl finální a původní částky umocníte 1/celkovou dobou, po kterou se částka zhodnocovala. V případě výše tak bude výpočet vypadat následovně: ((75000/50000)^1/4)-1. Anualizovaný výnos činí 10,67 % a ověřit správnost může dosazením do předchozího příkladu.

Apreciace označuje situaci, kdy cena aktiva roste. Nejčastěji se pojem používá v souvislosti se zahraničními měnami. Domácí měna se může vůči zahraniční zhodnocovat ve chvíli, kdy centrální banka využívá tzv. plovoucího kurzu (floatinu). Apreciace ve smyslu zhodnocení se ale využívá i u dalších finančních aktiv, jako jsou akcie nebo dluhopisy. Označuje situaci, kdy cena daného instrumentu roste. Taková situace může nastat například kvůli menší nabídce či zvýšené poptávce. Opakem apreciace je depreciace.

Proces, který využívá rozdílných cen u stejného produktu na odlišných trzích nebo v jiném časovém okamžiku a tím se snaží vygenerovat zisk. Základním kamenem pro arbitráž je zákon jedné ceny, což v praxi znamená, že identické zboží nebo měna by měly mít na všech, ať už světových, nebo lokálních trzích, stejnou cenu. Více si můžete přečíst zde.

Ask označuje cenu nabídky, tedy nejlepší cenu, za kterou je v daný moment možné instrument nakoupit. Tuto cenu určují prodejci, jelikož se jedná o minimální cenu, kterou jsou ochotni akceptovat a při které prodají daný instrument. Opakem asku je bid. Rozdíl mezi těmito částkami se označuje jako spread.

Assets under management (AUM) označuje celkovou hodnotu investic pod správou daného člověka nebo fondu. Ve většině případů se AUM pravidelně mění podle nově příchozích investic a také přecenění na základě pohybů trhu. ETF s vyšší hodnotou investic pod správou obvykle bývají likvidnější.