Slovník pojmů

Defenzivní akcie jsou takové akcie, jejichž hodnota není příliš ovlivněna makroekonomickými a systematickými změnami v ekonomice. Nižší volatilita na jednu stranu přináší menší míru rizika do portfolia, na druhou stranu často snižuje výnosy ve chvílích, kdy se ekonomice daří. Obvyklým znakem defenzivních akcií je stabilně vyplácená dividenda. Z odvětví jde například o společnosti podnikající ve veřejných službách nebo zdravotnictví. Na úrovni firem bývá za defenzivní společnosti považována například Coca-Cola nebo Philip Morris. Opakem defenzivních akcií jsou cyklické akcie.

Je definována jako pokles cen zboží a služeb v dané ekonomice za určité časové období. Obvykle je měřena indexem spotřebitelských cen a nastává ve chvíli, kdy míra inflace klesne pod 0 %. Zatímco inflace snižuje reálnou hodnotu peněz, deflace hodnotu peněžních zůstatků zvyšuje. V případě poklesu cenové hladiny (= deflace) je možné za stejnou částku pořídit více zboží a služeb než v porovnávaném období. Deflace je tak opakem inflace.

Dělení akcií (tzv. split) označuje situaci, kdy se společnost rozhodne rozdělit své akcie na více menších částí. Důvodem může být například příliš vysoká cena, která neumožňuje menším investorům dosáhnout na nákup celého kusu. S přibývajícími možnostmi nákupu frakčních akcií klesá význam tohoto argumentu, pro řadu investorů je ale nákup celého kusu stále určitým psychologickým faktorem.

Samotné dělení nemá žádný vliv na reálnou hodnotu společnosti, často je ale doprovázeno spekulací na dočasný růst hodnoty. Nejčastěji firmy dělí své akcie v poměru 2: 1 nebo 3:1. Pokud tedy akcie firmy stála 500 dolarů a firma oznámí dělení v poměru 2: 1, získá každý akcionář za svou akcii 2 kusy v hodnotě 250 dolarů za kus.

Opakem dělení je reverzní dělení akcií, kdy firma snižuje množství akcií v oběhu – například za 2 kusy v hodnotě 250 dolarů dostává investor jeden v hodnotě 500 dolarů. K reverznímu dělení často přistupují společnosti, jejichž hodnota akcií poklesla a hrozí jim vyřazení z burzy kvůli příliš nízké ceně za kus.

Depreciace označuje situaci, kdy cena aktiva klesá. Nejčastěji se pojem používá v souvislosti se zahraničními měnami. Domácí měna se může vůči zahraniční znehodnocovat ve chvíli, kdy centrální banka využívá tzv. plovoucího kurzu (floatingu). Depreciace ve smyslu znehodnocení se ale využívá i u dalších finančních aktiv, jako jsou akcie nebo dluhopisy. Označuje situaci, kdy cena daného instrumentu klesá. Taková situace může nastat například kvůli vyšší nabídce, nebo naopak slabší poptávce. Depreciace se často používá i v účetnictví, ve vztahu k opotřebení. Opakem depreciace je apreciace.

WDerivát je pokročilý finanční nástroj, jehož hodnota je odvozena (derivována) od nějakého podkladového aktiva. Tím může být například akcie, komodita nebo úroková míra. Zpravidla se jedná o tzv. termínové kontrakty, což znamená, že domluvená transakce se uskuteční až v budoucnu. Deriváty mohou mít mnoho podob, nejčastěji se však setkáváme s forwardy, futures, swapy a opcemi. Měnové deriváty (forwardy a swapy) jsou velmi často využívány pro zajištění kurzového rizika.

Oslabení domácí měny vůči měnám zahraničním v systému fixních kurzů. K oslabení tedy dochází na základě úředního rozhodnutí. Díky devalvaci se zlevňuje vyvážené zboží a dovážené naopak zdražuje. Devalvace se provádí například za účelem zvýšení exportu. České výrobky jsou pro zahraniční zákazníky levnější, tudíž jim roste odbyt. Naopak na domácím trhu jsou zahraniční produkty nabízeny dráž, aby o ně klesl zájem a peníze zůstaly v české ekonomice. Opakem devalvace je revalvace.

DIP neboli dlouhodobý investiční produkt slouží k zajištění na stáří, tím že umožňuje investovat ve zvýhodněném daňovém režimu. Vzhledem k dlouhodobému investičnímu horizontu je možné využít poplatkového zvýhodnění. Vklady na váš DIP je možné si odečíst z daňového základu až do výše 48 tisíc Kč ročně. Přispívat může i zaměstnavatel. Pro zachování daňové a poplatkové úspory lze z DIPu vybírat nejdříve v 60 letech věku a po investování po dobu alespoň 10 let.

Matematický proces, během kterého je aktuální hodnota investice dopočítávána na základě budoucích peněžních toků. Důvodem diskontování je časová hodnota peněz, kdy dnešní koruna má vyšší hodnotu než stejná koruna v budoucnosti. Diskontování bývá často využíváno u dluhopisů, nemovitostí, ale i akcií. Důležitou součástí je diskontní sazba, v rámci které je nutné vyjádřit aktuální situaci na trzích a očekávané riziko investice.

Základním vzorcem pro diskontování je 1/(1+r)^n. Pokud například dluhopis bez vypláceného kupónu přinese po pěti letech 1 000 Kč a diskontovaná míra byla určena na 5 %, je současná hodnota tohoto dluhopisu 783,53 Kč (1000*(1/1,05^5)). V praxi se jedná o opačný proces složeného úročení a částka odpovídá hodnotě, kterou by bylo potřeba při 5% úrokové míře před pěti lety uložit, aby dnes odpovídala 1 000 Kč.

Distribuční (dividendové) ETF nezadržuje inkasované dividendy, ale vyplácí je – zpravidla na měsíční nebo čtvrtletní bázi – svým akcionářům. Vhodné je například pro investory, kteří si chtějí prostřednictvím ETF zajistit stabilní příjem (rentu), anebo chtějí dividendy použít k nákupům mimo vlastní ETF.

Omezení rizika rozložením investovaných prostředků do více typů instrumentů (akcie, dluhopisy) nebo většího počtu titulů. Diverzifikace slouží ke snížení celkového rizika portfolia. Případný propad v hodnotě jednoho cenného papíru u diverzifikovaného portfolia bude mít menší vliv na celkovou hodnotu portfolia než u portfolia málo diverzifikovaného. Více si můžete přečíst zde.

Podíl na zisku společnosti, který je vyplácen emitentem akcií (akciovou společností) do rukou držitele těchto akcií. O tom, zda budou, nebo nebudou dividendy vypláceny, rozhoduje valná hromada. Ta zároveň rozhoduje, zda výplatu uskuteční najednou, pololetně nebo kvartálně.

Podíl na zisku může vyplácet i ETF, a to na základě dividend podkladových společností. U ETF rozlišujeme akumulační přístup (reinvestování dividend) a redistribuční přístup (vyplácení dividend).

Dividendový výnos je obvykle vyjádřen v procentech a udává, kolik společnost vyplatí za rok na dividendách v poměru k ceně svých akcií. Například pokud firma vyplatila za posledních 12 měsíců dividendu ve výši 1,20 dolaru a její akcie se obchodují za 50 dolarů, dividendový výnos činí 2,4 %. Vyšší dividendový výnos obvykle nabízí společností s delší historií, které nemají tolik příležitostí k růstu a část zisku proto rozpouští mezi své akcionáře.

Tzv. long označuje standardní situaci, kdy investor nakupuje cenný papír v očekávání, že jeho hodnota bude růst. Na rozdíl od krátké pozice je tento způsob obvykle méně rizikový a maximální možnost ztráty je ohraničena investovanou částkou.

Cenný papír, jehož prodejem si eminent (stát/firma) půjčuje peníze, které se držiteli zavazuje splatit ve jmenovité hodnotě dluhopisu ke dni jeho splatnosti. Kromě toho je držitelům až do splatnosti dluhopisu vyplácen pevně stanovený úrok, tzv. kuponový výnos. Ten je obvykle vyplácen v půlročních nebo ročních intervalech. Investor má po době splatnosti peníze, které původně do dluhopisu vložil, zhodnocené o výnosy. Více si můžete přečíst zde.

Jedná se o dluhopisy kvalitních společností, které jsou hodnoceny jako relativně málo rizikové. Jsou tedy vhodné pro bezpečnou investici.

Rozdíl mezi původně stanoveným zastoupením instrumentu v portfoliu a jeho aktuálním zastoupením. Každé klientské portfolio je složeno z několika různých instrumentů. Poměr těchto instrumentů je stanoven tak, aby odpovídal předem stanoveným parametrům. V průběhu času se zastoupení jednotlivých instrumentů v portfoliu mění a tím se odklání od svého původního rozložení.